Interview s naším milým hostem
„Práce s dřevem je srdeční záležitost, protože jej dokážete vnímat všemi svými smysly. Dřevo krásně voní, dokáže být jemné a hebké, ale i drsné a hrubé. Můžete ocenit jeho krásu v každém řezu a dokonce i na jazyku cítíte sladkost ovocného dřeva. Je to materiál, ke kterému si každý vnímavý člověk najde svůj vztah," říká Lenka Dlužanská, Dis., naše bývalá studentka a úspěšná absolventka VOŠ Sokolské v Brně oboru Robotika a programování PLC a CAD/CAM.
- Lenko, jak jste se dostala k oboru Nábytkářství?
Na obor Nábytkářství jsem se dobrovolně přihlásila až ve svých osmnácti letech, kdy jsem byla dospělá a měla možnost svobodné volby. Odešla jsem z obchodní akademie, která pro mě nebyla tou pravou školou. Nábytkářství mě zaujalo především tím, že jsem si přála něco vytvářet. Vidět výsledky své práce a mít z toho potěšení. Už jako malá jsem si hrála s tátou v dílně a chtěla jsem se svému koníčku věnovat i v budoucnu. Obor mě zaujal o to více, že byl zakončen maturitní zkouškou.
- Práce s dřevem byla vždy doména mužů. Myslíte si, že to platí i dnes? Myslíte si, že dívky do tohoto oboru nepatří?
To si určitě nemyslím. Dívky jsou velmi vhodnými adeptkami pro tento obor už jen proto, že jsou pečlivé, vnímavé a trpělivé. Neříkám, že chlapci nejsou, ale dívky mají jiný pohled na vytvářenou věc pramenící z odlišného vnímání. Za sebe mohu říci, že i krásná dívka s pěstěnými nehty tento obor zvládne, protože se nesetkává pouze s opracováním materiálů jako takových, ale pracuje především s počítačem a programy pro návrh, kde může promítnout své sny. To, že si pak dokáže své sny i vyrobit, je jen třešničkou na pomyslném dortu.
- Jak vzpomínáte na léta strávená na naší škole?
Mám krásné vzpomínky. Nejen na své spolužáky, ale i na profesory a samozřejmě i na učitele odborného výcviku – pana mistra, který pro nás byl opravdu mistrem své práce. Samozřejmě jsme vyváděli lumpárny a někdy se i „flákali“, ale kdo ne. Já se do školy i na praxi vždy těšila. Těšila jsem se na to, že si prohloubím své znalosti oboru a pak opět něco nového vytvořím.
- Vzpomínáte si na nějakou humornou příhodu z výuky odborného výcviku?
Dodnes s úsměvem vzpomínám na učitele odborného výcviku pana Pavla Skořepu, který přišel za naší skupinou do dílny. To už jsme byli třeťáci a brousili jsme tuším nějaké židličky pro mateřskou školku. Jeden ze spolužáků tehdy věnoval více pozornosti o ročník mladší spolužačce a nevšiml si, že na brusce dřevo pálí. V tu chvíli vešel pan mistr a hlášku, kterou tenkrát pronesl, si pamatuji dodnes. Přes celou dílnu se ozvalo: „Vy jste horší než červotoči!" Dnes to říkám i já, když jsem s naším nejmenším sourozencem v dílně.
- Na jaký úspěch dosažený na SŠTO jste osobně nejvíce hrdá?
Osobně jsem hrdá na to, že díky pečlivé přípravě a věnovanému času jsou i dnes mé výrobky používány mladší generací.
- Co s odstupem několika let nejvíce oceňujete na svém středoškolském studiu na zdejší škole?
Oceňuji především kvalitní výuku a dobré studijní základy jak pro další studium, tak i pro nástup do povolání.
- Jaké možnosti se před Vámi otvíraly po úspěšném absolvování oboru Nábytkářství na naší škole?
Po úspěšně zvládnuté maturitě jsem měla na výběr ze dvou vysokých škol, kam mě přijali. Přihlášky jsem podávala tenkrát na slovenskou Dřevařskou a lesnickou univerzitu a na Mendelovu univerzitu v Brně. Nakonec jsem se rozhodla pro Brno.
- Jak jste se poprala se studiem na vysoké škole?
Studium na vysoké škole není pro děvče z odborné školy vůbec jednoduché. V prvním ročníku měli převahu studenti gymnázií, ale druhý ročník hrál ve prospěch mě a mých odborných znalostí ze střední školy. Na univerzitě jsem prospívala velmi dobře, ale ve druhém ročníku jsem dobrovolně odešla na jinou školu. Pro toto důležité rozhodnutí jsem měla své osobní důvody.
Přestoupila jsem na vyšší odbornou školu a vystudovala zde s vyznamenáním Robotiku a programování PLC, CAD/CAM systémy a CNC. Jsem tedy diplomovaným specialistou a troufám si říci, že znalosti mám v mnoha ohledech odbornější než některý absolvent bakalářského studia.
- Jaká je Vaše současná profese?
V současném zaměstnání pracuji na poli marketingu a správy webu své firmy. Tvořím katalogy, zařizuji výstavy a jinak marketingově podporuji svou firmu, která se zabývá vytápěním a vzduchotechnikou průmyslových hal. Práci se dřevem však mám jako koníček. Pomáhám v dílně švagrovi, který je vyučený stolař a je zaměstnán v oboru.
- Jakou radu byste dala mladým lidem, kteří si vybírají své budoucí povolání?
Rad do života slyší mladí lidé jistě hodně. Pro mě platilo především „nikdy se nevzdávat". Mládeži, když se vám něco nebude dařit, tak se zkuste chvíli věnovat něčemu jinému, ale především svou práci dokončete. Buďte vnímaví a otevření zkušenostem, které vám chtějí mistři a profesoři předat, protože i oni nějak začínali a nyní chtějí pomoci vám v rozletu stejně, jako tehdy pomohli nám.
Děkujeme vám za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů v pracovním, ale i osobním životě.
Rozhovor připravila Iveta Družincová
